Tchoř: Roztomilý mazlíček, nebo divoký dravec?

Tchoř – noční lovec

Tchoř, noční tvor s charakteristickou černou maskou přes oči, je fascinující šelma s tajemným nádechem. Patří do čeledi lasicovitých a je známý svým štíhlým tělem a krátkýma nohama. V přírodě se s ním setkáme nejčastěji v lesích, na polích a loukách, ale i v blízkosti lidských obydlí. Tchoř je aktivní především v noci, kdy se vydává za potravou. Jeho jídelníček je pestrý a zahrnuje drobné savce, ptáky, vejce, hmyz a ovoce. Ačkoliv je tchoř často spojován s nepříjemným zápachem, ve skutečnosti je to čistotné zvíře, které se pravidelně čistí. Nepříjemný odér vypouští pouze v případě ohrožení ze žláz pod ocasem. Tchoř je samotářský tvor, který si svá teritoria značkuje pachovými stopami.

Charakteristický vzhled

Tchoř je malá šelma s protáhlým a štíhlým tělem, obvykle měřícím 30 až 45 cm. Jeho charakteristickým znakem je dlouhý, huňatý ocas, který může dosahovat až 18 cm. Srst tchoře je hustá a lesklá, s typickým černohnědým zbarvením. Spodní část těla, končetiny a maska na obličeji jsou obvykle světlejší, krémové až žlutavé barvy. Uši tchoře jsou malé a kulaté, posazené po stranách hlavy. Oči jsou tmavé a lesklé, dodávající tchořímu obličeji bystrý výraz. Zajímavostí je, že tchoři mají pachové žlázy, které v případě ohrožení vylučují silně zapáchající sekret. Tento mechanismus obrany je u tchořů velmi účinný, ačkoliv pro člověka nepříjemný.

Rozšíření a životní prostředí

Tchoř se vyskytuje v širokém pásu napříč Evropou, Asií a severní Afrikou. V České republice je rozšířen po celém území, od nížin až po horské oblasti. Vyhledává blízkost vodních toků, okrajů lesů a polopouště, kde nachází dostatek potravy a úkrytů. Jeho přirozeným prostředím jsou husté křoviny, zarostlé meze a břehy rybníků. Tchoř je přizpůsobivý druh a často se vyskytuje i v blízkosti lidských sídel, kde využívá opuštěné budovy, stodoly a zahrady jako úkryty. Tato blízkost k člověku s sebou nese i určitá rizika, jako je například střet s dopravou nebo s domácími zvířaty. Na druhé straně, tchoř plní v ekosystému důležitou roli predátora, který reguluje populace hlodavců a dalších drobných živočichů. Jeho přítomnost tak může být prospěšná pro zemědělce a zahrádkáře.

Potrava a způsob lovu

Tchoř je nenasytný lovec a jeho jídelníček se liší v závislosti na ročním období a dostupnosti potravy. V přírodě se živí především drobnými savci, jako jsou hraboši, myši, krtci a mladí králíci. Nepohrdne ani ptáky a jejich vejci, žábami, hady, hmyzem a červy. Občas si zpestří jídelníček i ovocem a bobulemi. Tchoř loví tak, že svou kořist vystopuje pomocí vynikajícího čichu a sluchu. Poté se k ní přiblíží rychlým a tichým pohybem a bleskově ji usmrtí stiskem zubů do krku. Zajímavostí je, že tchoř dokáže ulovit i kořist větší než je on sám, například králíka. V takovém případě si ji odtáhne do úkrytu, kde se s ní v klidu vypořádá.

Sociální chování a rozmnožování

Tchoři, ač se to na první pohled nemusí zdát, jsou poměrně společenští tvorové. Ve volné přírodě žijí v rodinných skupinách, které obvykle tvoří matka s mláďaty a někdy i s dospívajícími samicemi z předchozího vrhu. Samci žijí spíše samotářsky a se samicemi se setkávají pouze v období páření. To probíhá obvykle na jaře a je poměrně bouřlivé. Samci o samice bojují a ti úspěšnější si pak vybojují právo na páření. Březost u tchořů trvá přibližně 40 dní a samice rodí obvykle 4 až 8 mláďat. Mláďata se rodí slepá a holá a plně závislá na matce. Ta je kojí zhruba 8 týdnů a učí je lovit a dalším dovednostem, které budou potřebovat k přežití.

Tchoř a člověk

Tchoř, známý také jako fretka, je malá šelma s protáhlým tělem a krátkýma nohama. Patří do čeledi lasicovitých a je blízce příbuzný s lasicí, kunou a norkem. Tchoři jsou známí svou hravostí, zvědavostí a charakteristickým zápachem, který pochází z jejich pachových žláz. V přírodě se tchoři vyskytují v Evropě, Asii a severní Africe. Obývají různé biotopy, od lesů a luk až po blízkost lidských sídel. Jako domestikovaná zvířata jsou tchoři oblíbenými domácími mazlíčky po celém světě. Jsou inteligentní a učenliví, a tak se dají snadno ochočit. Jejich hravá a aktivní povaha z nich dělá zábavné společníky, ale vyžadují dostatek pozornosti a péče.

Zajímavosti o tchořích

Tchoři, ti roztomilí tvorové s typickou maskou na obličeji, patří mezi lasicovité šelmy. Ačkoliv se často mylně považují za hlodavce, jejich nejbližšími příbuznými jsou kuny, lasičky a jezevci. Tchoři jsou známí svým charakteristickým zbarvením, které se pohybuje od tmavě hnědé až po albína. Zajímavostí je, že tchoři byli domestikováni již před více než 2000 lety a dodnes se těší velké oblibě jako domácí mazlíčci. V minulosti byli tchoři využíváni k lovu králíků a jiných hlodavců. Díky svému štíhlému tělu se dokázali protáhnout i úzkými norami a kořist tak snadno vyhnat. Tchoři jsou známí svou hravostí a zvědavostí. Rádi si hrají s různými předměty a prozkoumávají své okolí. Pokud se rozhodnete pro tchoře jako domácího mazlíčka, je důležité mu dopřát dostatek prostoru pro pohyb a zábavu.

Vlastnost	Tchoř	Domácí kočka
Délka těla (dospělý jedinec)	30-45 cm	40-50 cm
Váha (dospělý jedinec)	0.7-2 kg	3-5 kg
Délka života	5-10 let	12-15 let
Aktivita	Noční	Denní / Noční

Ochrana tchoře v přírodě

Tchoř je v České republice řazen mezi silně ohrožené druhy. Jeho populace v posledních desetiletích výrazně poklesla, a to z několika důvodů. Mezi nejvýznamnější patří úbytek jeho přirozeného prostředí – mokřadů, remízků a mezí. Tyto biotopy jsou často ničeny v důsledku intenzivního zemědělství a rozšiřování městských oblastí. Dalším faktorem ohrožujícím tchoře je používání rodenticidů, tedy jedů určených k hubení hlodavců. Tchoř se jimi může otrávit buď přímo, nebo nepřímo konzumací otrávené kořisti. Pro přežití tchoře v naší přírodě je klíčová ochrana jeho přirozeného prostředí. To zahrnuje zachování a obnovu mokřadů, remízků a mezí. Důležité je také omezit používání rodenticidů a nahradit je šetrnějšími metodami hubení hlodavců.