Skřivan: Zpívající symbol jara

Skřivan polní: symbol jara

Ten náš skřivánek, takovej obyčejnej šedivej ptáček, je fakt parádní zvěstovatel jara. Když začne nahlas zpívat někde nahoře v oblacích, všichni už víme, že je zimě konec a jaro klepe na dveře. Už v únoru ho můžeš zaslechnout, jak si to vytrubuje nad hlavou. Tenhle malej zpěváček umí zpívat jak o život, klidně několik minut v kuse bez pauzy. Prostě letí nahoru a pak se tak hezky třepotá dolů, a přitom pořád zpívá a zpívá. Živí se vším možným - brouky, mouchama, semínkama a mladejma rostlinkama. Svoje hnízdo si staví na zemi mezi obilím nebo v trávě na louce a snáší tam tak tři až pět vajíček. Je to ale docela průšvih, že těhle skřivánků je čím dál míň, hlavně kvůli těm velkejm lánům a chemii, co se používá na polích.

Charakteristický zpěv za letu

Skřivánek je fakt známej tím, jak krásně zpívá, když se třepotá nahoře v oblacích. Ten jeho švitořivej zpěv, co zní jako takový ty veselý trylky a hvízdání, je pro něj úplně typickej a používá ho, aby si uhájil svoje místečko a sbalil samičku. Začíná s tím hned jak přijde jaro a pak to jede celou dobu, co se stará o hnízdo. Co je na něm super je to, že na rozdíl od ostatních ptáků, co si sednou někam na větev, von si vyletí pěkně nahoru do vzduchu a tam to spustí, až se to nese přes celý pole. Díky tomu, jak zpívá za letu, ho maj všichni rádi a berou ho jako takovýho posla jara.

Rozšíření a biotop

Skřivánci jsou všude po světě, kde je najdeš na různejch místech. Většinou je potkáš tam, kde není moc vysoká tráva - na loukách, pastvinách nebo na polích. Tam si totiž snadno sezobnou semínka nebo hmyz, kterej potřebujou. Každej zná jejich úžasnej zpěv, když vylítnou nahoru do nebe a tam si prozpěvujou. Takhle si kluci skřivani značkujou svoje území a lákaj holky. U nás v Česku máme pár druhů těhle opeřenců, ale asi nejvíc znáš skřivana polního. Dřív jich bylo na polích hodně, ale teď už jich bohužel ubývá, protože zemědělci používaj moc chemie a pole se obdělávaj jinak než dřív.

Vzhled a velikost

Náš skřivánek je takovej menší ptáček, tak akorát do ruky - měří nějakejch 16-18 centimetrů a váží jen 25 až 45 gramů. Když roztáhne křídla, má tak 30-36 čísel. Má na sobě takový nenápadný hnědý kabátek s bělavejma flíčkama, díky kterýmu ho v přírodě jen tak někdo nevodhalí. Takhle se maskujou všichni ptáčci, co si to štrádujou po zemi, aby je nějakej dravec neslupnul jako malinu. Zespodu je světlejší a na prsíčkách má takový jemný proužky. Na kebulce mu trčí taková malá chocholka, kterou si naježí hlavně když si prozpěvuje. Jeho zobáček je pěkně pevnej a špičatej, aby mohl lovit broučky a zobat semínka ze země. Nožky má docela dlouhý a silný, takže může rychle běhat a šikovně si zobat všechno, co najde na zemi.

Potrava a způsob lovu

Skřivánek, ten malej ptáček co tak krásně zpívá, se většinou krmí rostlinama. Sbírá různý semínka, co najde na zemi. Nejvíc mu chutnaj semínka plevele a trávy, ale dá si i obilí, když je po ruce. Když má mladý, potřebuje víc bílkovin, tak začne lovit hmyz. To pak z něj je docela šikovnej lovec, co chytá brouky, pavouky, housenky a podobnou havěť. Když shání žrádlo, běhá po zemi jak o závod. Očima kouká kolem sebe a hledá, co by sezob.

Vlastnost	Skřivan polní
Velikost	16-18 cm
Rozpětí křídel	30-36 cm
Hmotnost	25-45 g
Zbarvení	Hnědé skvrnité
Zpěv	Melo­dický, flétnový, trylkovaný
Potrava	Semena, hmyz
Hnízdění	Na zemi

Hnízdění a péče o mláďata

Hele, skřivánek si staví svý hnízdo rovnou na zemi, většinou schovaný v hustý trávě. Samice snese tak tři až pět vajíček a pak se s samcem střídaj v zahřívání. Sedět na vejcích musej nějakejch 11 až 13 dní. Když se malý vylíhnou, oba rodiče je krmí všema možnejma breberkami a hmyzem. Zajímavý je, že mladý skřivánci vypadnou z hnízda docela brzo, už po devíti až dvanácti dnech, i když ještě pořádně lítat neumí. Máma s tátou se o ně ale furt staraj a nosí jim žrádlo, dokud se nenaučí všechno sami. A co je super - tyhle ptáčci dokážou za léto vychodit i dvě, někdy dokonce tři rodinky, což jim pomáhá přežít, i když jim dravci nebo blbý počasí nějaký ty mladý seberou.

Ohrožení a ochrana skřivana

Skřivánek, kterej byl dřív k vidění všude na polích a loukách, to má v poslední době dost těžký a jeho počty fakt klesaj. Za všechno může hlavně to, jak se dneska dělá zemědělství. Všude samý obrovský lány bez jediný meze nebo remízku, chemie kam se podíváš, a není tam ani pořádnej hmyz nebo semínka, co by mohl zobat. A to není všechno - když si postaví hnízdo na zemi, tak mu ho klidně zničí traktory při sklizni i s vajíčkama nebo mladejma. Aby skřivánek přežil, musíme mu nechat aspoň kousek jeho domova. Bylo by fajn, kdyby se pole nedělaly jako jeden velkej lán, ale spíš jako mozaika, s nějakejma těma mezema a remízkama na krajích. Tohle by pomohlo nejen skřivánkovi, ale i ostatním ptákům, který to maj na polích těžký.

Skřivan, posel jara a symbol naděje, se svým zpěvem vznáší k nebi a připomíná nám krásu a sílu přírody.

Anežka Novotná

Skřivan v kultuře a literatuře

Skřivánek, co si tak krásně notuje na jaře, se fakt zapsal do spousty knížek a umění. Když takhle brzo ráno vylítne nad pole a spustí tu svoji, už celý staletí to bere za srdce všechny možný umělce a básníky. Když se o něm píšou básničky, většinou představuje takovou tu radost ze života a naději na lepší zejtra. Jak tak stoupá nahoru k nebi, člověk by nejradši letěl s ním, jak je to nádherně svobodný. Shakespeare ho dokonce propašoval do Romeo a Julie, kde jeho zpěv dělá děsnej kontrast k tomu smutnýmu konci těch dvou zamilovanejch. V lidovejch písničkách a příbězích ho lidi berou jako takovýho posla jara a nosí prej štěstí. Je to sice prťavej ptáček, ale když spustí, tak to stojí za to - není divu, že umělci po něm pořád šílej a milovníci přírody ho zbožňujou.