Pavouci: Tajemní vládci noci

Pavoukovci, ne pavouci

Když se podíváte na solifugu, možná vás napadne, že jde o pavouka. Vždyť má stejně jako pavouci osm nohou a tělo rozdělené na dvě části. Jenže solifugy jsou ve skutečnosti úplně jiná skupina živočichů - samostatný řád pavoukovců, kam řadíme třeba i štíry nebo sekáče. Od pravých pavouků se liší hlavně tím, že neumí tkát pavučiny, protože nemají snovací žlázy. A co je zajímavé, nemají ani jedový aparát. Místo toho používají ke své obraně i lovu mohutná klepítka, kterými dokážou svou kořist pořádně rozdrtit. Tihle zajímaví tvorové jsou prostě svým způsobem jedinečné stvoření, které se od běžných pavouků v mnohém liší.

Rozšíření a stanoviště

Solifugy, kterým se lidově říká velbloudí pavouci, najdeme hlavně v suchých a teplých končinách světa, především v pouštích a polopouštích. Můžeme je potkat v Africe, Asii, obou Amerikách a dokonce i v některých jižních částech Evropy. Oproti tomu běžní pavouci žijí prakticky všude na Zemi, vyjma Antarktidy a pár osamocených ostrovů. Tihle osminozí tvorové se zabydleli v nejrůznějších prostředích - od deštných pralesů a travnatých plání až po temné jeskyně a naše domovy. Pavouci jsou mistři přizpůsobení a jejich různorodost jim dovoluje obsadit téměř každý kout naší planety. Někteří si libují ve vlhku, jiní zase prospívají v suchém a rozpáleném prostředí. Zajímavé je, že podobně jako solifugy, i některé druhy pavouků se naučily žít v pouštích, kde si osvojily speciální triky, jak přežít v těch nejdrsnějších podmínkách.

Vlastnost	Solifuga	Pavouk
Počet nohou	8	8
Tělní segmenty	Hlavohruď, zadeček	Hlavohruď, zadeček
Pavučiny	Netvoří	Většinou tvoří
Jedovatost	Nejedovaté (některé druhy mají dráždivé výměšky)	Většinou jedovatí

Vzhled a velikost

I když to na první pohled nemusí být zřejmé, solifugy a pavouci jsou ve skutečnosti dost odlišní živočichové. Solifugy, kterým se lidově říká velbloudí pavouci, mají mohutné tělo porostlé hustými chloupky a pořádná klepeta, která jim dávají docela děsivý vzhled. Jejich tělo hraje většinou odstíny od světle hnědé do žluté, což jim pomáhá perfektně splynout s písečným prostředím pouští a polopouští, kde žijí. U pavouků je to jiné - jejich tělo se skládá ze dvou částí, hlavohrudi a zadečku, které spojuje tenká stopka. Na rozdíl od solifug mají pavouci osm nohou a místo klepet mají chelicery s jedovými žlázami. Co se týče velikosti, ta se u obou skupin hodně liší. Zatímco někteří pavouci jsou maličcí, jen pár milimetrů velcí, tropické solifugy můžou dorůst až do 15 centimetrů. Podobně různorodí jsou i pavouci - od miniaturních druhů až po obří sklípkany, jejichž nohy můžou mít rozpětí přes 25 centimetrů.

Lov a potrava

Solifugy jsou fascinující tvorové, od pavouků se ale v mnoha směrech výrazně odlišují. Když jde o lov a jídelníček, každý z nich si vyvinul vlastní taktiku. Solifugy, tyhle drsné noční šelmy, jsou známé svým přímočarým a agresivním způsobem lovu. Se svými mohutnými kusadly se vrhají na hmyz, pavouky a někdy dokonce i na malé obratlovce. Pavouci to berou z jiného konce - většina z nich spoléhá na důmyslné pavučinové pasti. Když se nějaká kořist zachytí v jejich síti, rychle ji ochromí jedem a pak si na ní pochutnají. Existují ale i druhy pavouků, třeba slíďáci, kteří se vydávají aktivně na lov, podobně jako solifugy. Oba druhy se sice živí hlavně hmyzem, ale větší pavouci si občas troufnou i na ještěrky nebo ptáčky.

Chování a životní cyklus

Solifugy jsou fascinující tvorové, kteří se od svých příbuzných pavouků výrazně liší svým loveckým stylem. Zatímco pavouci často spoléhají na své sítě, solifugy jsou neohrožení lovci, kteří svou kořist pronásledují a útočí na ni s neuvěřitelnou energií. Tyto pozoruhodné bytosti dávají přednost nočnímu životu a během dne se schovávají v úkrytech před žhavým sluncem. Když se podíváme na pavouky, vidíme pestrou paletu loveckých technik - někteří, jako třeba slíďáci, spoléhají na svou mrštnost a sílu, zatímco jiní, například křižáci, si stavějí propracované pavučiny k lapání kořisti. Co se týče vývoje, obě skupiny mají podobnou cestu - z vajíček se vylíhnou malé nymfy, které postupně rostou a svlékají se, až dosáhnou dospělosti. I když se délka života u různých druhů liší, solifugy obvykle přežijí své pavoučí příbuzné.

Solifuga není pavouk, ale patří mezi pavoukovce.

Jindřich Novotný

Mýty a skutečnost

Solifugy a pavouci jsou sice příbuzní, ale často si je lidé pletou a koluje o nich spousta nesmyslů. Hodně lidí třeba věří tomu, že solifugy jsou smrtelně nebezpečné. Pravda je ale úplně jiná - solifugy totiž vůbec žádný jed nemají a člověku nemůžou nijak vážně ublížit. Jasně, jejich kusadla jsou pořádně silná a když kousnou, tak to bolí, ale používají je hlavně na lov menší kořisti, jako jsou třeba brouci nebo červi. To pavouci jsou na tom jinak, ti jedovaté žlázy mají. Ale nebojte, většina našich českých pavouků má tak slabý jed, že by vám neublížil. Jen pár druhů, třeba zápřednice jedovatá, může způsobit problémy, kvůli kterým byste měli zajít k doktorovi. Každopádně, ať už jde o solifugy nebo pavouky, oba druhy jsou v přírodě důležité a pomáhají udržovat počty hmyzu pod kontrolou.

Význam pro ekosystém

Solifugy a pavouci, tihle dva zdánlivě podobní tvorové, mají v přírodě každý svou jedinečnou roli. Solifugy, ty nenechavé a věčně hladové šelmy, se vrhají na hmyz a drobné bezobratlé, kde se dá. Jejich neutuchající aktivita brání tomu, aby se některé druhy přemnožily, a tím vlastně hlídají přírodní rovnováhu. Pavouci jsou zase takoví tiší lovci, kteří si trpělivě spřádají své sítě nebo číhají ve skrytu. I oni loví podobnou kořist, ale každý svým způsobem. Svou nenasytností dokážou zlikvidovat spoustu hmyzu, což je vlastně dobře, protože tím chrání rostliny před škůdci. Oba druhy jsou pro přírodu nesmírně důležité - udržují ji zdravou a v rovnováze. A sami pak slouží jako potrava pro větší zvířata, třeba ptáky nebo plazy.