Matamata: Želva, co vypadá jako hromada listí

Matamata: Želva s bizarním vzhledem

Matamata, vědecky Chelus fimbriata, je fascinující druh želvy, který obývá pomalu tekoucí vody Amazonky a Orinoka v Jižní Americe. Její vzhled je vskutku bizarní a připomíná spíše kus kůry porostlé řasami než živého tvora. Tento neobvyklý vzhled je pro matamatu klíčový pro přežití, jelikož jí umožňuje dokonale splynout s okolním prostředím a stát se tak neviditelnou pro kořist i predátory. Matamata je mistrem kamufláže a trpělivým lovcem. Svou potravu, kterou tvoří především ryby, loví bleskurychlým útokem. Otevře širokou tlamu a nasaje vodu i s nic netušící obětí. Matamata je fascinujícím příkladem adaptace na specifické podmínky prostředí a důkazem neuvěřitelné rozmanitosti života na Zemi.

Výskyt a životní prostředí

Matamata obývá pomalu tekoucí a stojaté vody, jako jsou řeky, jezera, bažiny a zaplavené lesy Jižní Ameriky. Vyskytuje se v povodí Amazonky a Orinoka, konkrétně v zemích jako Brazílie, Bolívie, Kolumbie, Ekvádor, Francouzská Guyana, Guyana, Peru, Surinam a Venezuela. Matamata preferuje mělké vody s bahnitým dnem a spoustou rostlinného materiálu, kde se může ukrýt a číhat na kořist. Její zploštělé tělo a neobvyklý vzhled jí umožňují dokonale splynout s okolím. Aktivní je převážně v noci, kdy se vydává na lov ryb, obojživelníků a bezobratlých. Během dne se obvykle zahrabává do bahna nebo se ukrývá mezi kořeny a rostlinami.

Matamata, bizarní obyvatelka jihoamerických vod, je důkazem, že evoluce si někdy ráda hraje na schovávanou. Svou kamufláží připomíná spíše hromadu listí než živého tvora.

Anežka Nováková

Charakteristické znaky matamaty

Matamata (Chelus fimbriata) je nezaměnitelná díky svému bizarnímu vzhledu. Její zploštělá, trojúhelníkovitá hlava je pokryta kožovitými výrůstky a hrbolky, které připomínají spadané listí. Toto maskování jí umožňuje dokonale splynout s bahnitým dnem řek a jezer Jižní Ameriky, kde se vyskytuje. Dlouhý krk a šnorchlovitý nos jí dovolují dýchat, aniž by musela vystrkovat hlavu z vody. Matamata je masožravá želva, která se živí především rybami. Svou kořist loví tak, že rozevře tlamu a nasaje ji i s vodou. Její neobvyklý vzhled a fascinující způsob lovu z ní dělají jednu z nejzajímavějších sladkovodních želv na světě.

Potrava a způsob lovu

Matamata je mistrem maské, dokonale splývá s bahnitým dnem a číhá na svou kořist. Živí se téměř výhradně rybami. Její lovecká strategie je založena na pasivním útoku. Matamata nehybně vyčkává, dokud se ryba nepřiblíží na dosah. Pak prudce otevře tlamu a do široka rozevře hrdlo, čímž se vytvoří podtlak. Voda z okolí ryby prudce vcucne do tlamy i s nic netušící obětí. Celý útok je otázkou zlomku sekundy a ryba nemá šanci uniknout. Matamata kořist nežvýká, ale polyká ji vcelku.

Vlastnost	Matamata
Délka krunýře (dospělý jedinec)	Až 45 cm
Hmotnost (dospělý jedinec)	Až 15 kg
Délka života	Až 10 let v zajetí, v přírodě neznámá
Potrava	Masožravá (převážně ryby)
Výskyt	Jižní Amerika (Amazonie)

Chování a rozmnožování

Matamata je mistrem maskování a trpělivým lovcem, který se spoléhá na svůj neobvyklý vzhled. V klidu na dně vodní plochy připomíná spíše hromadu listí a bahna, čímž dokonale splývá s okolním prostředím. Tento klidný tvor se stává aktivním až s příchodem soumraku, kdy se vydává za potravou. Matamata je masožravá želva, jejíž jídelníček tvoří především ryby, obojživelníci a vodní bezobratlí. Svou kořist loví prudkým nasátím do úst, které se otevřou s překvapivou rychlostí. Rozmnožování matamat probíhá ve vodě, kde samice klade poměrně malý počet vajec s tvrdou skořápkou. Vejčka jsou následně zahrabána do písku nebo tlející vegetace na břehu, kde se z nich po několika měsících líhnou malé matamaty. Mláďata jsou od narození samostatná a od dospělých jedinců se liší pouze velikostí.

Matamata v lidské péči

Chov matamaty v zajetí je specifickou výzvou i pro zkušené chovatele. Tyto želvy s bizarním vzhledem vyžadují specifické podmínky k udržení zdraví a spokojenosti. Akvaterárium pro matamatu musí simulovat prostředí pomalu tekoucích vod Amazonie s měkkým dnem a dostatkem úkrytů. Teplota vody by se měla pohybovat mezi 24-28 °C a důležitá je i kvalita vody s nízkým obsahem dusičnanů. Krmení matamaty v zajetí obvykle zahrnuje živé ryby, jelikož v přírodě loví spoléháním na maskování a rychlé nasátí kořisti. Rozmnožování matamat v lidské péči je poměrně vzácné. Vyžaduje ideální podmínky a stimulaci přirozeného chování.

Zajímavosti a mýty

Matamata je fascinující tvor opředený mnoha zajímavostmi a mýty. Díky svému bizarnímu vzhledu si vysloužila přezdívku „želva listová“. Její zploštělý krunýř s hrbolky a výrůstky připomíná kus kůry porostlé mechem, což jí umožňuje dokonale splynout s bahnitým dnem. Matamata je mistrem maskování a trpělivým lovcem. Často leží nehybně ve vodě a čeká, až se k ní přiblíží nic netušící ryba. Pak prudce otevře tlamu a kořist nasaje spolu s vodou. Ačkoliv se traduje, že matamata je jedovatá, není to pravda. Žádné jedové žlázy nemá. Její vzhled je sice odstrašující, ale pro člověka nepředstavuje žádné nebezpečí. Matamata je zkrátka fascinující důkaz rozmanitosti a evoluční adaptace v živočišné říši.