Lýkožrout: Tichý zabiják českých lesů

Lýkožrout: Nepřítel lesa

Lýkožrout smrkový, často označovaný jako kůrovec, je malý brouk, který představuje vážnou hrozbu pro smrkové lesy. Měří pouhých 4 až 5,5 milimetru a má válcovité, tmavě hnědé tělo. Přestože se může zdát neškodný, jeho dopad na lesní ekosystémy může být zničující. Lýkožrouti se živí lýkem stromů, což je vrstva pod kůrou, která transportuje živiny. Při napadení stromu lýkožrouti narušují tento transport, což vede k oslabení a nakonec i smrti stromu. Samice lýkožrouta se zavrtávají do kůry stromů a vytvářejí chodby, do kterých kladou vajíčka. Larvy se živí lýkem a dále poškozují strom. Kůrovec upřednostňuje oslabené nebo stresované stromy, které jsou náchylnější k napadení. Sucho, změna klimatu a nevhodné lesnické postupy mohou zvýšit zranitelnost lesů vůči tomuto škůdci.

Životní cyklus škůdce

Životní cyklus lýkožrouta, brouka představujícího hrozbu pro stromy, je fascinující a zároveň znepokojivý. Vše začíná na jaře, kdy se dospělí brouci probouzejí ze zimního spánku a vydávají se hledat oslabené nebo čerstvě uhynulé stromy. Samečci si vyhlédnou vhodný strom a začnou vyhlodávat snubní komůrku. Během hloubení uvolňují feromony, které lákají samičky. Po spáření samička naklade vajíčka do závrtů pod kůrou. Z vajíček se líhnou larvy, které se živí lýkem a dřevem stromu. Larvy procházejí několika vývojovými fázemi, během nichž se živí a rostou. Po dokončení vývoje se zakuklí a nakonec se z kukel líhnou dospělí brouci. Tito noví brouci se pak buď hned spáří a zopakují cyklus, nebo se na zimu schovají a cyklus zopakují až na jaře. Celý životní cyklus lýkožrouta trvá přibližně 6-8 týdnů v závislosti na teplotě a vlhkosti. Během jednoho roku se tak mohou vylíhnout i dvě generace brouků, což vede k rychlému množení a šíření. To je důvod, proč je lýkožrout považován za tak nebezpečného škůdce.

Lýkožrout, tichý zabiják lesa, nenápadně se prokousává pod kůrou stromů a zanechává za sebou jen stopy zkázy.

Radomír Dvořák

Napadené stromy a symptomy

Lýkožrout smrkový a další druhy kůrovců představují vážnou hrozbu pro smrkové a borovicové lesy. Tito drobní brouci se zavrtávají pod kůru stromů, kde se živí lýkem, což narušuje tok živin a vody. Napadené stromy je možné rozpoznat podle několika příznaků. Jedním z prvních náznaků je rezavý drt, který se hromadí na bázi kmene nebo v puklinách kůry. Jedná se o trus kůrovců smíchaný s odumřelým dřevem. Dalším typickým příznakem jsou drobné otvory v kůře, které slouží jako vstupní a výstupní otvory pro brouky. S postupujícím napadením se na kůře objevují větší plochy bez kůry, kůra opadává a strom slábne. Jehlice napadených stromů postupně mění barvu ze zelené na žlutou až rezavou a nakonec opadávají. V pokročilém stádiu napadení je strom již odumřelý a představuje riziko pádu.

Rozsah škod a dopady

Rozsah škod a dopadů způsobených lýkožroutem a dalšími škůdci je v lesích značný. Tito brouci, kteří se živí lýkem stromů, oslabují jejich obranyschopnost a způsobují jejich postupné odumírání. Plošné rozšíření těchto škůdců má za následek úhyn stromů na rozsáhlých územích, což má negativní dopad na celý ekosystém. Odumírání lesů vede k půdní erozi, změnám vodního režimu a úbytku biodiverzity. Kromě ekologických dopadů má kůrovcová kalamita i ekonomické důsledky. Snižuje se produkce dřeva a zvyšují se náklady na boj se škůdci a obnovu lesních porostů. Situace si vyžaduje komplexní přístup, který zahrnuje monitoring výskytu škůdců, preventivní opatření a včasnou reakci na jejich šíření. Důležitá je také podpora přirozených nepřátel lýkožrouta a dalších škůdců, jako jsou například ptáci. Jen tak lze minimalizovat škody a zachovat lesy pro další generace.

Prevence: Jak chránit lesy

Lýkožrout a další kůrovci představují pro naše lesy značné riziko. Prevence hraje v boji proti těmto škůdcům klíčovou roli. Důležitá je především včasná a důkladná asanace napadených stromů. Tím se zamezí šíření kůrovců do zdravých porostů. Lesníci také uplatňují monitoring pomocí feromonových lapačů, které slouží k detekci výskytu kůrovců a sledování jejich populační dynamiky. Významnou roli hraje i podpora přirozených nepřátel kůrovců, jako jsou například ptáci. Budování hnízdních budek a ponechávání starých stromů v lese napomáhá k udržení jejich populace. Zdravé a odolné lesy s pestrou druhovou skladbou jsou pak vůči kůrovcům odolnější. Dodržováním těchto preventivních opatření můžeme aktivně chránit naše lesy před ničivými dopady kůrovců.

Metody boje proti lýkožroutům

Boj s lýkožroutem představuje komplexní a dlouhodobou výzvu. Prevence hraje klíčovou roli, a to především v podobě zdravého a odolného lesa. Pravidelná péče o lesní porosty, včetně včasného odstraňování oslabených a napadených stromů, je zásadní. Důležitá je také podpora přirozených nepřátel lýkožrouta, jako jsou ptáci či dravý hmyz. V boji s kůrovcem se uplatňují i různé druhy pastí, ať už feromonových, které lákají brouky do sběrných nádob, nebo lapáků, což jsou pokácené stromy ponechané v lese k nalákání a následné asanaci. Chemická ochrana se používá spíše lokálně a cíleně, například k ošetření cenných stromů. Využívají se insekticidy aplikované postřikem nebo injektáží. Důležitá je i důsledná hygiena lesa, tedy odstraňování a likvidace napadeného dřeva.

Význam biodiverzity v lese

Lesní biodiverzita, tedy rozmanitost života v lese, hraje klíčovou roli v jeho odolnosti vůči škůdcům, jako je lýkožrout smrkový. Zdravý a rozmanitý les poskytuje domov široké škále organismů, včetně predátorů a parazitů, kteří regulují populace hmyzu. Například ptáci hnízdící v dutinách stromů, jako jsou datli, se živí larvami lýkožrouta a pomáhají tak snižovat jeho populaci. Naopak, lesy s nízkou biodiverzitou, kde dominuje jen několik druhů stromů, jsou náchylnější k masivnímu napadení škůdci. Nedostatek přirozených nepřátel umožňuje lýkožroutům množit se a šířit se rychleji, což vede k rozsáhlému odumírání stromů. Proto je pro ochranu lesů před kalamitami klíčové podporovat biodiverzitu a vytvářet podmínky pro život co nejširšího spektra organismů.

Vlastnost	Lýkožrout smrkový (Ips typographus)	Lýkožrout severský (Ips duplicatus)
Velikost dospělce	4,0 - 5,5 mm	3,5 - 4,5 mm
Barva	Tmavě hnědá až černá	Hnědočervená
Preferovaný hostitel	Smrk ztepilý	Smrk ztepilý, borovice

Obnova lesa po kalamitě

Obnova lesa po kalamitě způsobené kůrovcem je náročný a zdlouhavý proces. Lýkožrout smrkový, jeden z nejznámějších druhů kůrovců, napadá oslabené smrky a narušuje jejich lýko, čímž brání stromu v příjmu vody a živin. To vede k jeho postupnému odumírání. Po kalamitě je proto nezbytné co nejrychleji vytěžit napadené stromy, aby se zabránilo dalšímu šíření škůdce. Následně je důležitá volba vhodné metody obnovy lesa.

Mezi nejčastější patří přirozená obnova, kdy se spoléhá na semena z okolních zdravých stromů, nebo umělá výsadba sazenic. Při výběru sadebního materiálu je důležité dbát na druhovou pestrost, aby byl les odolnější vůči budoucím kalamitám. Kromě smrku je vhodné vysazovat i jiné druhy dřevin, jako jsou borovice, jedle, buk nebo dub. Obnova lesa po kůrovcové kalamitě je běh na dlouhou trať, který vyžaduje systematickou péči a trpělivost. Výsledkem by však měl být zdravý a odolný les, který bude sloužit dalším generacím.

Výzvy a budoucnost

Boj s kůrovcem a ochranou stromů před jeho ničivými dopady představuje pro lesníky i vědce dlouhodobou výzvu. Změna klimatu, sucho a teplejší zimy nahrávají množení tohoto škůdce a ztěžují jeho regulaci. Pro efektivní ochranu lesů je nezbytné kombinovat různé přístupy. Důležitá je prevence, například v podobě podpory přirozené odolnosti lesa, pěstování druhově rozmanitých porostů a včasné asanace napadených stromů. Významnou roli hraje i monitoring výskytu kůrovce, a to jak tradičními metodami, tak s využitím moderních technologií, jako jsou drony nebo satelitní snímky. Vědci se soustředí na vývoj biologických metod boje s kůrovcem, které by byly šetrnější k životnímu prostředí než chemické insekticidy. Budoucnost našich lesů závisí na komplexním přístupu, který bude zahrnovat jak osvědčené postupy, tak inovativní řešení. Jen tak se podaří minimalizovat škody způsobené kůrovcem a zachovat lesy pro budoucí generace.