Chrousti útočí!

Životní cyklus chrousta

Věděli jste, že chroust má vlastně docela zajímavý život? Trvá mu pěkně dlouho, než vyroste - klidně i tři až pět let! Všechno to začne, když samička naklade do země malá žlutobílá vajíčka. Za měsíc se z nich vyklubou ponravy, takové ty bílé larvičky, co je občas najdete na zahrádce. Ty jsou pěkně nenasytné a s chutí se pustí do kořínků rostlin - zahradníci z nich zrovna nadšení nejsou. V zemi pak žijí několik let a postupně rostou a svlékají se. Nakonec se zakuklí a vyletí ven jako hotový chroust. Na jaře je můžete vidět, jak poletují kolem a chroustají listí. To je jejich čas na námluvy a rozmnožování. A víte, co je na nich zvláštní? Objevují se ve velkých hejnech jen jednou za pár let - to proto, že se všichni vyvíjejí společně. Když samičky nakladou vajíčka, celý ten kolotoč začne nanovo.

Vzhled a rozlišení pohlaví

Každý ho zná - ten velký hnědý brouk, kterému se říká chroust. Je to pořádný macek, tak velký jako polovina palce. Má takové zvláštní tělo, je celý zavalitý a zbarvený do hněda, někdy až do odstínu kaštanů. Když se na něj podíváte zblízka, všimnete si, že mu zpod krovek kouká kousek zadečku - poslední dva nebo tři články nejsou vůbec zakryté. Na hlavě má zajímavá tykadla, která vypadají jako malý vějířek. U samečků jsou tyhle tykadla mnohem větší a nápadnější, protože je používají k hledání samiček - dokážou s nimi zachytit speciální vůně, které samičky vypouštějí. Samičky mají tykadla menší a jednodušší. Když chcete poznat, jestli držíte v ruce samečka nebo samičku, stačí se podívat na jejich zadeček - samečci mají sedm viditelných článků, samičky jen šest.

Výskyt a stanoviště

Tihle zajímaví brouci se dají najít všude možně - od naší Evropy přes Asii až po Severní Ameriku. Každý druh chrousta si vybírá svoje oblíbené místečko k životu, ale všichni potřebují hlavně dostatek jídla a správné podmínky pro nakladení vajíček. Jejich potomci - malé ponravy - se zavrtávají do země a pochutnávají si na kořínkách rostlin, takže chrousty nejčastěji potkáte na loukách, polích nebo třeba na zahrádce. Dospělí jedinci si zase rádi smlsnou na listech stromů, především těch listnatých jako jsou duby, buky nebo lípy. Na to, kde všude se chrousti vyskytují, má vliv spousta věcí - od počasí přes dostupnou potravu až po jejich přirozené nepřátele. Někdy se stane, že se jich přemnoží tolik, že dokážou pořádně potrápit zemědělce a nadělat pěknou neplechu v lesích.

Potrava a způsob života

Když se řekne chroust, každý si vybaví toho velkého hnědého brouka, co bzučí za teplých jarních večerů. Dospělí chrousti si rádi pochutnávají na čerstvém listí stromů a keřů, což občas dokáže pěkně potrápit zahrádkáře. Je to ale součást přírody a má to tak být. Jejich potomci, malé ponravy, tráví život zahrabané v zemi, kde se živí drobnými kořínky. Jasně, někdy dokážou potrápit mladé rostlinky, ale zase jsou skvělou potravou pro ptáky a další zvířata, co je loví. Tihle brouci prostě patří do naší přírody stejně jako ostatní hmyz - bez nich by to v přírodě prostě nefungovalo tak, jak má.

Chroust a člověk

Když se řekne chroust, většina z nás si vybaví toho velkého bzučícího brouka, co nám na jaře naráží do oken. Tihle zajímaví tvorové s typickými vějířky na tykadlech patří neodmyslitelně k naší přírodě už odpradávna. Dřív je lidé moc rádi neměli, protože jim jejich larvy - ponravy - dokázaly pěkně potrápit zahrádku. Ale časy se mění. Dneska už chrousta obecného potkáme jen zřídka, což je docela škoda. Za jeho úbytkem stojí hlavně moderní zemědělství s chemickými postřiky a mizení starých alejí a listnatých lesů, kde se mu kdysi tak dobře dařilo. Je to vlastně paradox - brouk, kterého jsme se dřív chtěli zbavit, teď potřebuje naši pomoc. Jestli chceme, aby naše příroda zůstala pestrá a zdravá, musíme myslet i na chrousty a další hmyz. Stačí třeba začít tím, že na své zahrádce omezíme chemii nebo budeme podporovat šetrnější způsoby hospodaření.

Feature	Chroust	Fly
Size (adult)	2-3 cm	1-2 cm
Lifespan (adult)	Several weeks	Several days
Noise level	Loud buzzing	Buzzing

Mýty a legendy

Chroust obecný, ten velký brouk s tykadly jak vějíř, se stal součástí našich lidových vyprávění a pověr. Když se na jaře začali chrousti rojit, lidé v tom viděli různá znamení. V některých vesnicích se říkalo, že když se objeví hodně chroustů, přijde špatný rok a pole moc neurodí. Jinde zase věřili, že kdo chrousta zabije, toho potká smůla. Děti si s chrousty rády hrály a jejich charakteristické bzučení patřilo k teplým jarním večerům stejně jako západ slunce. Však taky není divu, že se tolik příběhů vypráví nejen o chroustech, ale i o ostatním hmyzu. Některé národy hmyz považují za posvátný, jiné z něj mají strach a štítí se ho. Přitom je hmyz pro přírodu neskutečně důležitý a bez něj by život na Zemi nemohl fungovat. Bohužel na to často zapomínáme a chováme se k němu, jako by byl něčím méněcenným.

Ochrana a regulace populace

Naši chrousti to v současnosti nemají vůbec jednoduché. Všude kolem nich mizí jejich domovy a potrava kvůli modernímu zemědělství, které používá spoustu chemie. Tihle broučci, kteří tu s námi žili odjakživa, teď těžko hledají místo k životu. Města se rozrůstají, krajina se mění a rozdrobuje, a chrousti přicházejí o své oblíbené lokality. Pokud chceme, aby tu s námi zůstali i nadále, musíme začít hospodařit šetrněji a bez tolika jedů. Je nejvyšší čas obnovit pestré louky, pastviny a zdravé lesy, kde se jim kdysi tak dařilo. Když lidem vysvětlíme, jak jsou tito brouci pro přírodu důležití a co je ohrožuje, třeba nám pomohou je společně zachránit. Vždyť chrousti patří k našemu venkovu stejně jako rozkvetlé stromy nebo večerní bzučení v korunách stromů.